Nejlépe asi začít tím, že ve skutečnosti se nejmenuji Majla. Moje pravé, papírové jméno
je Gábi z Prateckého kopce.

Nééé že by Gábi bylo špatné jméno, ale mojí Paničce se při vyslovení "Gábi" vybaví vyloženě jen: "Proč jsem si já nešťastná raději nevzala Pištu Hufnágla!" I když Panička sama ráda říká, že měla jméno vybrané dřív, než si mě přivezli s Pánečkem domů. No ... pravda je někde mezi tím.

Narodila jsem se určitě z lásky :-) v dubnu 2003 u pana myslivce kousek za Brnem. Vytržena ve dvou měsících věku od mé psí maminky jsem se možná z pomstychtivosti pozvracela své nové Paničce v autě přímo do klína, což z dnešního hlediska dozajista zpečetilo náš vztah
až do konce věků.

Dva měsíce na vesnici ve mě zanechaly určitou dravost, kterou mám po svých předcích
i v krvi. Tudíž mě nenechá chladnou žádná slepice, žádný zajíc, ba ani žádná myšička! Vše, co se rychle hýbe, je mým cílem, a vnitřní hlas poroučí, že je nutno daný objekt zájmu ulovit
či zneškodnit! S nadšením se vrhám do vody, kaluž-nekaluž, bahno-nebahno, lesní hvozdy přímo lákají k proběhnutí a lovu.

Aklimatizace na nový domov se neobešla bez několika majetkových škod v domácnosti, ale prý jsem moc nezlobila a byla vcelku hodné štěňátko - říká Panička všem, kdo se ptají na mé rané lumpárny. I přesto jsem dostala řádný výcvik na poslušnost, neboť temperament foxteriérů potřebuje pevnou ruku a neexistuje snad nic horšího, než nevychovaný pes.

Postupem času jsem si našla ve svém novém domově psí kamarády a zjistila, že bydlení
v paneláku není rozhodně k zahození!
Se svými Pánečky v jejich pelíšku nespím, zato mám však pravou psí boudu - přímo v obýváku. No uznejte, který pes se může dívat přímo z boudy na TV? :-)

No a jak se mám teď? Stala jsem se zasloužilou matkou, měla jsem pět štěňátek - malých lumpíků, kteří mě nenechali ani vydechnout, takže teď se těším, že se konečně jako správný pes 16 hodin denně vyspím :-)